* Podařilo se mi najít původní text sepsaný krátce po expedici, jež byl určený ke zveřejnění jinde (ale autor jsem já takže… 😈 )
Pro někoho mohla být výstava Motocykl v pražských Holešovicích a Letňanech zklamáním, pro někoho ne. Já jsem byl nadšen především z toho, že se pět statečných i přes notnou alkoholovou roušku dokázalo dohodnout na termínu konání další Expedice B. B. a zároveň i velice naprosto spontánně složit obligatorní kauci jako zápis na tuto akci. Jako cílová země bylo po předchozích zkušenostech opětovně zvoleno Slovensko a jako bod návratu Motosraz Pastviny. Od tohoto okamžiku jsem tiše počítal dny do odjezdu a nemohl se dočkat!!! Čím více se termín odjezdu blížil, tím častěji jsme se Šnekem, Podvobrazem, Asterixem, Ropákem a ostatními účastníky zájezdu řešili podrobnosti a konkrétnější plány celé akce. Jak to tak bývá tak se několik věcí posralo a jen pár šťastných se z nich stačilo včas vzpamatovat. Nejhůře na tom byl asi Bob, který byl nehezky podveden při koupi nové mašiny a Malej Kaprál, který při jedné z tréninkových jízd potkal idiota, jež ho vytlačil ze silnice v důsledku čehož hodil Fároška o strom (jemu se naštěstí nic nestalo!). Život je hold řada po sobě nepravidelně jdoucích průserů, kterým musíme čelit. Ale dost již příprav.
Bylo tomu dne 11. června 2011 lehce před půl devátou ranní, kdy jsme se sjeli na čerpací stanic ÖMV v Benešově. Startovní rošt tedy na konec obsadili Šnek, Asterix, Kruťák, Králík, David, Podvobraz a já. Milou návštěvou, která nás všechny potěšila, byl Ropáček který nás přijel vyprovodit. Takže po nutném vykouření několika cigaret, vypití ranní kávy, vykouření několika cigaret, přijetí kočiček od Asterixe (všichni jsme dostali zapalovač s kočičkou, abychom se nehádali :D) a vykouření několika cigaret jsme se vydali na cestu směr Trenčín. Nemohu si odpustit podotknout, že rozjezdy nám téměř celou dovolenou činily potíže. Sérii těchto startovacích problémů zahájil Asterix tím, že si nezapnul brašnu a vyklepal si z ní rukavici. Tento drobný zádrhel jsme vyřešili a následně nám už vůbec nic nebránilo plynule přejet s tankovací zastávkou do Starého Hrozenkova. Zde jsme utišili řvoucí žaludky a ztropili standardní poprask v místní restauraci. Po krásném gurmánském zážitku jsme „docvakli“ ten zbyteček do Trenčínského kempu, kde jsme přečkali první noc. Nesmím zapomenout poznamenat, že jsme ujeli cca 360 km a protože má Kruťák na větší vzdálenosti strach tak si vzal na jízdu integrálu s tím, že na následné přejezdy má jen skořápku. Ale o tom více až později. Po ubytování v kempu jsme se vydali k tamnímu výčepu. Bylo to nádherné, náročné a velké. Ovšem ostudu jsme neudělali, nikoho nezranili na těle ani na duši a po setmění jsme se postupně odebírali na kutě.
Ranní start byl jako vždy profesionálně zmáknut Asterixem, který nám uvařil exkluzivní kávičku. Tímto bych chtěl rovněž poděkovat Monče za to, že nám Asterixe perfektně vybavila. Po dopití zmíněného kafíčka zbývali tři minuty do odjezdu a tak jsme se jaly balit věci, strojit sebe a ohřívat mašiny. Jelikož jsme jely zkratkou tak si krutý Kruťák na hlavu položil skořápku na oči černé brýle a přes pusu krutopřísný šátek, protože tak jezdí ty kratší tratě. Ono to sice bylo okolo 470ti kilometrů, ale za to horšíma cestama. Vlastně to pro mě byl jeden z nejtěžších dnů celé dovolené. Nejprve si Králík procvičil výměnu spojkového lanka. Následně jsme se s Podvobrazem v Kriváni trhli, že si projedeme úsek do Rožňavy trošku svížo no a málem se posralo věcí mnohem víc. Asi největší mazec byla jedna šikovná zatáčka úplně plná štěrku. Nechci to rozvádět, ale dost to se mnou zametlo. Poté co jsme si dali cigárko na uklidněnou, jsme pokračovaly dál. Za několik kilometrů jsme potkaly vlčáka velkého jak … Maxipes Fík a kam si myslíte, že se ten blb postavil? Jasně – hned za zatáčku a přes celý pruh. Od té chvíle jsem jel jako šnek (toto není narážka na Šneka, ale pouze nevinné přirovnání 😀 ). Po té co jsme se opět setkali s bandou už nebyla nálada na provádění lumpáren a tudíž ani není pořádně o čem psát. Příjezd k Lacovi do Goralského dvora v Haligovcích jsme pojali standardně takže vymáčknout spojku a full gas ať se maj děti z čeho počůrávat! Ovšem Laco taktéž nezklamal a uvítání pojal rovněž standardně což znamenalo cca sud jeho výborné domácí kořalky, jež označuje jako Sudovici. No a vítali jsme se dlouho a dlouho a …
Ráno jsme šli na snídani a její klidný průběh narušil jen Laco s tím, že si na nás kdosi stěžoval. Vše se nakonec vysvětlilo a náramně jsme se pobavili. Fráze: „Já jsem vaše noční můra“ nám bude v uších znít jistě ještě dlouho. Po dobré snídani jsme kopli do koní a vydali se na výlet do Polska, do Zakopaného, neboť již několik desítek dní před odjezdem to bylo Podvobrazovo veeelké přání. Jo a taky jsme si chtěli koupit Desperádo (pivo s tequilou). Výlet byl fajn, pivo jsme koupily a vše by bylo skvělé kdyby nepokračovalo další kolo průserů. Při návratu na území Slovenské republiky jsem se rozhodl, že raději zkontroluji to pivo. Ne, nebylo rozbité. Jen u jedné lahve se jaksi povolila zátka takže jsem měl opět pivní top case. Mezi tím co jsem nadával na všechno co jsem viděl si Kruťák všiml, že se Králíkovi tak nějak láme kryt na řetěz. Oprava byla odsunuta až do Haligovců takže poté co jsem také natankoval a vykouřil uklidňující cigaretku, jsme se vydaly do kempu. Jak asi všem po přečtení předchozí věty došlo, oprava krytu na Jawce se samozřejmě nekonala u Laca, ale několik kilometrů před cílem na silnici. Dovolil bych si zde vyslovit obdiv Králíkovi za velice rychlou opravu a pevné nervy při ní. Po dojezdu na místo ubytování už na nás čekal Ropák a Lukáš, poslední účastníci Expedice B. B. Přivítali jsme se myslím řádně 😀 Dokonce nás po této oslavě obsluhoval Karel (původně sice Veronika, ale na Karla slyšela dobře). Vlastně jsem ještě zapomněl zmínit jednu významnou událost. Náš Podvobraz si skočil na trampolině a skláním se před jeho velkolepým saltem vzad. Bohužel to dopředu mu moc nevyšlo. Po dopadu byl vymrštěn proti ochranné síti a jeho mohutné svalnaté tělo jí projelo jak …. no lepší bude napsat jak nůž máslem. Tento skutek nás baví dodnes a zapříčinil přerod Podvobraze v Jumpera.
Po předchozím báječném dni následoval ještě lepší. Paradoxem je, že byl první bezbenzínový. Vydali jsme se totiž na pltě. K místu nástupu jsme byly dopraveni takže ničemu nebránilo vzít si s sebou nějaké ty vitamíny. Na plť jsme byli přiděleni ke čtyřem normálním civilistům, takže jsme se naprosto nenuceně rozhodli naší společnou plavbu zkvalitnit různými komentáři a připomínkami. Expertem v této oblasti není nikdo jiný než Asterix. Inu, plavba Pieninským národním parkem byla tedy krásná a poučná. Zážitek pak ještě umocnila jízda kočárem od řeky k … noo k … no k hospodě no. Ale za to, že jí tam postavili, nemůžeme!!! Jen nám připadalo dosti neslušné nezastavit se tam. Jak se později ukázalo, byla by i to velká chyba. Krom dobrého jídla a pití tam bylo dobré trio muzikantů, jež jsme nejprve poslechli, následně si s nimi zapěli a já si s Lukášem vyšvihl i kozáčka. Sice jsem byl zahanben jeho úvodním přemetem, ale i tak jsme se stali na chvilinku součástí programu hospody. Cestu zpět do místa ubytování není dle mého názoru nutné rozebírat. Jen bych zmínil, že bazének nás probral k životu a chudák Karel měla zase práce až nad hlavu.
Předchozí večer jsme ještě debatovali, kam pojedeme na výlet a protože David, řečený Zed (díky průpovídkám o kouli v držce) s Lukášem nebyli na Dukle, tak jsme zvolili jako cíl dalšího dne znovu dobití Dukelského průsmyku. I já jsem z tohoto rozhodnutí měl radost, neboť mi odznáček z loňské Expedice neznámo kde ulétl z vesty. Výlet se podařil, já mam opět trofej a i pan Inventář, jak je přezdíváno pánovi v dukelské rozhledně, byl rád, že nás vidí.
Dění dalších dnů bohužel ovlivnilo počasí. Výlet do Tater se nakonec nekonal, protože celé hory byly v mraku. Dokonce jsme vedli i debatu zda to na Slovensku nezabalit o den dříve a přesunout se do Čech abychom si rozpůlili trasu Haligovce x Pastviny. Nakonec jsme se drželi plánu a z Haligovců jsme jeli v pátek ráno. Myslím, že Laco, Slávka, Karel a celé široké okolí má na co vzpomínat! Příjezd na Pastviny proběhl hladce. Za zmínku snad stojí pouze malá nepromokavá anabáze aneb devět idiotů v nepromokavých oblečcích. Naštěstí pivo tuto ošklivou část dne vymazalo hned z večera. Psát o dění na srazu asi nemá úplně význam. Jednak to není nic zajímavého, a jednak platí jistá pravidla o výjezdech a vypravování. Jen považuji za slušné prásknout, že na Pastvinách naše řady rozšířil Malej Kaprál, jenž se dostavil vozmo 😀 Bohužel Ropák, Zed a Asterix museli odjet domů už v sobotu. My odvážní jsme se rozhodly prudit na srazu o den déle. Jak to však bývá, když se vám někde líbí tak letí čas jak na plně rozhulákaný Hayabuzně a tak víkend utekl nějak moc rychle a i my jsme odjížděli z Pastvin směr domů. Bylo mi až smutno když jsem se od Šneka, Kruťáka a Jumpera musel oddělit na odbočce na Uhlířské Janovice.
Takže takhle nějak jsme se tam měli a kdo nejel (bez objektivního důvodu) je trouba a může nám jen závidět!!!